Ivančena 2018

22. dubna 2018 v 10:05 | Šmoula |  Akce a výpravy

Ivančena 2018

Kdo zná alespoň malinko náš oddíl, rozhodně ho překvapí nadpis tohoto článku. Ivančena? Cože? Je to tak, po dlouhých letech, kdy nás oddíl bojkotoval tuto akci jsme se rozhodly, že to tak nenecháme. Od starších holek jsme dostaly víceméně kladné ohlasy, že by se na Ivančenu jelo a bylo tedy rozhodnuto.
Ráno se nás teda nesešlo tolik, kolik jsme očekávaly, ale i tak na náš první ročník je 6 lidí dost. Cesta byla dlouhá a my už se těšily až tam budem, to jsme ale nevěděly, co nás ještě čeká. Na začátku trasy jsme dostaly mapu, ale ani se snad nebudu zmiňovat, že hned při první odbočce jsme zahly špatně. Ale uvědomily jsme si to asi po padesáti metrech, takže zas tak vážné to nebylo, to byla pouze rozcvička. Cesta pak šla hladce, potkávaly jsme mraky lidí. Jen to bylo pořád do kopce. Nu což, na Ivančenu jsme došly a zdárně jsme tak mohly položit kamínek na mohylu. Mrkly jsme na protější kopec...na takový menší kopeček...A řekly jsme si, když už jsme tady tak tam snad půjdeme, ne? Asi se nemusím zmiňovat, že onen kopeček je Lysá hora. Na první pohled se zdála opravdu blízko, ale opak byl pravdou. No, blízko by byla...po rovině. Ale stálé stoupání nás nedostalo, zvolily jsme dobré tempo, občasné zastávky a všechno šlo jedná báseň. Závěrečné stoupání většina z nás dala na jeden nádech a byly jsme tam. Za odměnu jsme si všechny daly vychlazenou malinovku, trochu odpočinuly, vyfotily ty neskutečné výhledy, které na Lysé bývají možná tak pět dní v roce a vyrazily jsme stejnou cestou zpět. A to hlavně proto, že mapu jsme ztratily a nechtěly riskovat cestu tama, kde to neznámé. I když takové kvanta lidí by nás možná nasměrovaly správným směrem. Opravdu, počasí přálo a lidí nahoře bylo víc než na Václaváku. Nožičky nás moc bolely a cesta dolů pro ně byla snad ještě horší než nahoru, ale zvládly jsme dojít zpátky k mohyle a odpočinout si. Abychom se nenudily, hrály jsme různé hry. Ale v sedě, jinak jsme si to nelajzly, nožičky byly unavené a ještě nás čekala cesta dolů Smějící se S větším předstihem jsme vyrazily na sraz, odkud nam měl jet autobus zpět do Zlína. Podotýkám, šly jsme po paměti a neměly jsme mapu. Naštěstí jsme narazily na oddíl z našeho střediska, který část cesty šel s námi. Zdárně jsme došly dolů, koupily si zmrzlinu a šly si lehnout k parkovišti a na chvíli zase polevit našim nožičkám. Jak jsme záhy zjistily, tohle není parkoviště, odkud nam odjíždí autobus. A tak jsme si opět mákly a skoro jako vítr letěly do asi 1,5 vzdálené obce, kde byl opravdu sraz. Stihly jsme to, v autobuse jsme se málem upekly, po cestě nazpátek se většině klížily oči, přece jenom..za sebou přes 20 km převážně do kopce po náročném vstávání v pět hodin a skoro celý den na přímém slunci. Ale výlet byl skvělý, moc jsme se nasmály, počasí nám vyšlo až NESKUTEČNĚ KRÁSNÉ.Ale tak nějak jsme se shodly, že nejdříve zopakujeme tak za dva roky. Mezi sebou jsme pochválily všechny vedoucí z Ivančeny, kteří cestu daly s malými světluškami a spokojeně jsme se rozešly domů, kam se už každá těšila na pořádnou koupel.
(Fotky si vychutnejte, bylo tak krásně, že je to až neskutečné)↓

Mohyla

I my přispějeme kamínkem.

Tam nahoru jdeme? tak to je kousíček...

Toto vyjdeme a jsme tam. Jojo, to určitě. Tohle byl jen začátek.

Taková nádhera, stálo to za to.

Opravdu jsme tam byly.

"Co myslíte, jak rychlý internet tam asi mají?" Anetka, celý výlet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama